Petrohrad VIII

19.5.

Šla jsem tedy do školy, hodina Kulturologie byla zajímavá. Na konci jsem se šla zeptat, zda mám přijít ve čtvrtek na zkoušku. Protože jsem měla v ruce už certifikát, na kterém jsem měla z Kulutrologie jedničku, aniž bych udělala zkoušku. Učitelka mi řekla, že se jí moc líbila moje prezentace, tak mi rovnou dala známku. To teda beru, tak mi aspoň odpadla jedna starost. Sice jsem to uměla už i pozpátku, ale nevadí. Dokonce mi dali ve škole i originál víza, takže jsem už tady nemusela chodit.

Po škole jsem se šla podívat, zda už hrají v Alexandrinském divadle. Tentokrát bylo otevřené, ale zase až do června nehráli. Byla jsem naštvaná, protože jsem chtěla vidět nějakou hru od Gogola. Neměla jsem co dělat, tak jsem se šla podívat do Domu kina, jestli nehrají něco dobrého. Větu „neměla jsem co dělat“ myslím nepoužiji nikdy už nikdy v životě. Hráli krátkometrážní brazilské filmy, které vyhrály nějaké ceny. Moc se mi filmy líbily, akorát byly moc smutné s otevřeným koncem jako korejské filmy.

V Moskvě jsem se fakt nachladila, tak mi ani  nebylo moc dobře, přišla jsem na kolej a zalehla.

20.5.

Dnes jsme s Hankou jely do Repina, vesnička asi 47 km od Pitěru. Žil zde a tvořil významný malíř Ilja Repin /obrazy Burlaci na Volze, Záporožci píší tureckému sultánu/. Ale jak už je zde tradicí, výjimečně dnes bylo zavřeno a jak jinak než z technických důvodů. Takže jsme sem jely hodinu v přecpaném buse zbytečně. Daly jsme aspoň fotky u Finského zálivu, kde jsem málem zmrzla. Posvačily jsme jako socky zase na lavičce a jely hodinu v přecpaném buse zpět.

Večer jsme měly domluvenou večeři se Stáňou a Evou v latinsko-americké restaurace. Já jsem přišla moc brzy, tak jsem četla jeden z dalších trapárenských časopisů, ale musím říct, že je tam opravdu spousta potřebných slov pro mojí diplomku. Sice se stydím, když si kupuji BRAVO, ale je to výborný zdroj materiálů.

Restaurace byla perfektní, stylová. Hned jsme vzaly nějakým malým dětem sombréra a fotily se, obleky nám nechtěly půjčit. Eva už tady byla, tak nám doporučila jídlo a pití. Pití se jmenovalo Margarita /já se té Margo nezbavím nikdy/. Byly to míchané jahody s tequilou. Ale ať vzpomínám jak vzpomínám nevím, jak se jmenovalo jídlo. Akorát vím, že to bylo typicky mexické. Bylo to strašně dobré. Nechaly jsme tady hodně peněz, ale stálo to fakt zato. Najedly jsme se tak, že jsme šly pěšky na Něvský a trávily. Potom jsme se rozloučily, holky mi daly pandu na památku a na cestu do Číny.

21.5.

Dopoledne jsme šly s Hankou do Alexandro-Něvské lávry, kde jsou hřbitovy se známými osobnostmi. Hudební skladatelé, vědci, spisovatelé. Koupily jsme si vstupenku na dva hřbitovy, když jsme chtěly jít na druhý, byl tam pidi nápis, že ve čtvrtek je zavřený. Už jsem si říkala, že se tady nebudu vytáčet, ale tentokrát to nešlo. Seřvala jsem je, jak si vůbec můžou dovolit prodat lístek na dvě místa, když jedno z nich je zavřené. Strašně mě to naštvalo. Úplně mi to zkazilo celý dojem z výletu. Naštěstí vylezlo sluníčko, tak jsme si daly procházku, poseděly na lavičce, osvěžily se, zašly na oběd kam jinam  než do Čajové lžičky na můj poslední blin v Rusku. Takže se den nakonec vydařil. Na kolej jsem šla z Něvského pěšky, abych si naposledy prohlédla míst, která jsem navštívila.

Margo měla dnes narozeniny, jela jsem jí koupit dárek do marketu a ještě nakoupit dárky domů. Přijela jsem večer a holky už chystaly jídlo. Původně měly oslavovat až v sobotu, ale byly by samy, tak to přesunuly na dnešek.

No ani nemá cenu popisovat oslavu narozenin v Rusku. Rusové mají k chlastání prostě dispozice.

22.5.

Margo ráno vstala a šla do školy psát zápočet, tak to jsem opravdu nepochopila, jak to mohla zvládnout.

Já jsem šla do školy odevzdat kartičku a potom si udělala pelmeně na které jsem neměla vůbec chuť. Po nich se mi udělalo zle, k Hance jsem tak tak doletěla. Po zbytek dne trpím průjmem. S Hankou jsme chtěly dát dort Praga, ale jednak nebyla a já bych si ho ani nedala. Šly jsme se podívat na místo, kde byl zastřelen Puškin v dueli. Hanka si dala pivko a já colu. V šest jsem měla být u Číňanky, bydlí na koleji jak Hanka. Pozvala mě dál, seděly jsme, povídaly si. Jsem zvědavá, zda se v Číně setkáme. Ale nejspíš ne. Doprovodila mě až na metro.

Přišla jsem na kolej, zabalila celý kufr a hurá domů.

Hanka mě ráno počká před kolejí a pomůže mi s věcmi na letiště.

S odstupem času chci napsat ještě shrnutí z Ruska. Takže čekejte moji věrní čtenáři!!!

Děkuji všem, kteří jste to dočetli až tady.